8.den – úterý 19.08.2008 – Belgie, Holandsko, Belgie, Lucembursko, Francie

Cesta : Belgie – Bevercé kemp

Holandsko – Maastricht - prohlídka

Belgie - průjezd

Lucembursko - průjezd

Francie - Burtoncourt

Ujeto: 340 + pojížďky = cca 400 km

Počasí: Jako vždycky zase trochu foukalo, jinak bylo krásně.

Nocleh: Francie - stan v kempu La Croix du Bois Sacker u města Burtoncourt

N: 49,224854 E: 6,400534

Teď už zase Pusa:

Divím se že vedle kempu nebyly postavený větráky, myslím tím větrné elektrárny, mohli by z nich pohánět celej kemp.

Odpoledne jsme všechno sbalili a vyrazili směr Holandsko - šup do Maastrichtu. Sluníčko svítilo, zaparkovali jsme to někde ve cenru města, museli jsme zaplatit tiket 2 éčka za to, že tam nechají Esmeraldu hodinku v klidu stát. Vydali jsme se obhlídnout Maastricht.

Nejdřív jsme se zastavili u nějakého kostela, kde Mireček prohlásil: Hele, to je Mistr Jan Hus. . Docela vtipnej, takhle odpoledne, on to byl nějakej jejich svatej.

Pak jsme byli na jednom z mnoha náměstí, kde bylo milion kol, prostě v Holansku kdo nejezdí na kole není in.

Pak jsme se vydali na procházku městem, hlavně nás tu zaujalo to, jak dva asi desetiletý klucí, oblečeni v reflexních vestách s plácačkou v ruce a píšťalkou v puse zastavovali dopravu a umožňovali tak chodcům přejít na druhý chodník. Když se nahromadilo na chodníku pár lidí, tak kluci pískli a už běželi s plácačkou do prostředka silnice a zastavili provoz, aby mohli lidi přecházet.Bylo to kouzelný, takovej sehranej tým.

Silniční pravidla pro Holandsko nás předem varovala, abychom si dávali pozor na cyklisty a chodce. Jak jsem již psala, tak kdo nejezdí na kole není Holanďan. Na kruháči mají svůj vlastní pruh, ve kterým jezdí, takže kromě aut musíte sledovat i cyklisty, a naví ještě nevíte z které strany se přiřítí, protože si tam jezděj jak chtějí. Že by dodoržovali dopravní předpisy, to nehrozí, nejspíš se jich ani netýkají, jezdí všude mezi autama, mezi chodci a všude.

Tak jsme se konečně bez průseru nějak vymotali z Maastrichtu a vyjeli jsme na nějakou výpadovku a koukáme co se to děje. Univerzita. Maastricht universit.. a před budovou na takovým palouku takovej bordel, po zemi lítalo miliony papírkù a uprostřed stál již opuštěný stánek s nápisem Heineken. Vypadalo to, že tam měli asi školní chlastačku a teď asi dvacet studentů chodilo s igelitovým pytlem v ruce a uklízeli. Asi měli majáles…

Konečně jsme vypadli z Maastrichtu a na navigaci jsme hodili, že chceme do města Metz ve Francii. Táhlo nás to přes Lucembursko, Belgii do Francie. Když jsme projíždeli Francií začal se blížit večer a my jsme na sobě pocítili únavu, tak jsme se rozhodli,že vyhledáme nejbližší kempík a do Metzu dojedeme až zítra..

Navigace nám našla nejbližší kemp někde v Německu asi za 40 km, tak teda že pojedeme tam, ale já mám dobrý oči a zahlídla jsem ukazatel na kemp ve Francii,tak jsme se jeli deset kiláčků podívat, kde ten zázrak stojí. Bylo to u nějakého městečka Burtoncourt.

A hle, koukáme, otevřeno, tak jsme se česko- německo- francouzko- anglicky domluvili na ubytování, chtěli něco málo přes 17 euro.

V recepci jsem zahlídla chladicí box na nápoje tak jsme hned v něm udělali prohlídku. Tak jsem popadla flašku vínka a šest pivek a chtěl po nás 19,80 euro. To pivo bylo drahý jako prase na to, že to byl obsah 0,25 l.

Tak jsme si vybrali místo na stan, vybalili naše koloniály z auta a začali stavět naší plátěnou garsonku o rozměrech 2,5x2m. Stan stál během chvilinky a stoleček s židličkami taky, no prostě zase taková idilka, vyndali jsme naše pitné zásoby a začali doplňovat úbytek tekutin v těle za celý den. V ceně byla i elektrická přípojka, takže zase všechno co šlo připojit na nabíječku. Já jsem dala přednost černému čaji bez citronu, ale s cukrem a Mireček načnul Heinekena. A tak jsme chvilku poseděli a pak už jsme šli spát.

Další fotky z dneška:

< zpět na obsah >