7.den - Pondìlí 18.08.2008 - Belgie
Cesta : Belgie – Bevercé, Malmedy
a zpátky
Poèasí: støídavé plojasno,
sluníèko, foukal
vítr
Ujeto: 30 km
Nocleh: Belgie – vesnice
Bevercé, stan v
kempu
N: 50,439751 E: 6,036443
Teï zase
chvilku korektor:
Nedivím se, že tady všude mají ty velký vìtráky na kopcích, fouká to tady
celý den,
jejich svatej má asi smysl
pro prùvan.
Dopoledne sluníèko
nevylezlo, bylo zataženo a dost
silný vítr.
Odpoledne se ta žlutá koule
objevila a projevila snahu o oteplení ale poøád to foukalo.
Ráno jsem
vylezl ze stanu asi v osm hodin, dal jsem si k snídani dvì kyselý okurky a
cigáro. Pusa
ještì spala,
tak jsem dal všechno co šlo na nabíjeèky a
zapnul placku. Pusa vylezla asi za hodinu a udìlala k snídani èínské polévky, já to mìl s
chlebem, Pusa bez. Následovala
obvyklá ranní návštìva WC a
sprchy, a po koncertu kartáèku na zuby
následoval
internetový lov info
o další trase. Pusinku
ten zubní kartáèek tak
unavil, že si šla zase
lehnout.

Vzhledem
k tomu, že se nám tady líbilo, tak
jsme si pøiplatili
ještì jednu noc
abychom si po nároèné rally
odpoèinuli pøed další cestou.
Baba mi dala slevu tak jsem jí za to podìkoval
"mersí" a
jen se zubila. Trochu mi tady jdou na nervy nìjací pionýøi, podle øeèi asi z
dojèlandu, co
se ubytovali vedle, furt jeèí a ještì k tomu
jim nerozumím a to mi
obzvláš nièí nerv. Asi
je brzy pošlu do
pr...
V umývárnì jsou oddìlený kohoutky
na teplou a studenou vodu. To znamená že do
umyvadla vedou dva kohoutky a jsou od sebe minimálnì pùl metru, z
jednoho teèe studená voda a z
druhýho vaøící, takže si nejdøív musíš nachytat
do ruky studenou vodu pak to oteplit pod kohoutkem s teplou a výsledek je
voda k umývání tak akorát. Když to udìláš obrácenì, tak máš smùlu a jedeš domù s rukama v bandáži.
Celý den okolo
našeho bydlištì ometá dìdouš vzhledem
pøipomínající typického èeského
bezdomovce a obèas zaskoèí
vysomrovat cigáro, pak se
schová za
nedaleké popelnice
a rychle si ho tam užije. Vypadá to tak, že má od babky
zákaz a dìlá pøed ní, že jde vynést koš a nebo že jde na
procházku a nám tady
tvrdí že to chce
ke kafi.
Odpoledne
jsme jeli do Malméd
nakupovat, já tam uvidìl krásný žluouèký brambory
a dostal jsem na nì chu. Takhle k veèeøi s kyselým mlékem, to by
byla pochoutka. Tak jsem vlítnul do tý zeleniny, za pultem
sedìl pán vzhledem
mì pøipomínající Muhameda
Aliho tak mu øíkám: Pojï sem, ty
vole, potøebuju kilo
brambor. Asi mì rozumìl, protože se
zvednul a ukázal mi, že má dva
druhy, jedny byly žlutìjší a dražší a ty druhý, levnìjší a trochu
svìtlejší vypadaly
jako jednou použitý, ještì mi na to
pøinesl tašku a ukázal mi
abych si vybral ty nejlepší.
Tak
jsem udìlal výhodný nákup a po
poznávací prohlídce mìsta jsme
se vydali do místa našeho pøechodného bydlištì.

Cestou zpìt jsme se
zastavili v jedné restauraci trochu uvolnit tlaky v penìžence.
Dneska nebude veèeøe na strništi ale v restauraci jako správný bohatí turisti z èech.
Mluvili tam francouzsky takže jsme všemu rozumìli a v jídelníèku jsme si
našli naše oblíbené jído, jenom
si nemohu vzpomenout jak se to jmenovalo.

Když to pøinesli tak
jsem nechápal, zda
je to k jídlu nebo je to kolomaz na kola od žebøiòáku. Byly
to zøejmì zapeèené tìstoviny v nìèem blíže neurèitelném a ještì jsme k tomu dostali chleba s máslem, tak
jsme koukali jako puci. Nakonec jsme se odvážili do toho ponoøit vidlièku a ochutnat. Pusa v tom poøád honila
nudle, kterým se z
misky na vidlièku
evidentnì nechtìlo.

Já jsem ten
boj vyhrál ale byl
jsem po veèeøi zcela
psychycky vyèerpán.
Zaplatili jsme 23 euro a jeli jsme radši do kempu vaøit ty brambory.

Pøi prohledávání našich
potravinových zásob jsem
zjistil, že nám do nich
vytekl med, asi puknul pøi jízdì po tìch našich
horskejch cestách.
Pusa si stìžovala, že ve sprchách funí nìjakej dìdek, tak
jsem se šel taky
dekontaminovat a on tam byl ještì ve vedlejším boxu a
poøád funìl a slastnì chrochtal
tak mì napadly rùzné i neøestné myšlenky o
jeho zpùsobu sprchování.
Co jsme ještì dneska nafotili:








