4.den – pátek 15.08.2008 - Německo

Cesta : Německo – Thomm (RZ1/4), Trier(servis), Birkenfeld (kemp)

Počasí: Docela hezky, teplo, občas to foukalo

Ujeto: 85 + pojížďky = cca 100 km

Nocleh: Německo - Birkenfeld, stan v kempu Waldwiesen

N: 49,655770 E: 7,181250

Vytipla jsem si pár místeček a koukala, první RZ, no paráda. Po konci prvních průjezdů jsem se vydala směrem k autu. Tam jsme počkali až bude druhý průjezd RZ, tak jsme si v klidu uvařili oběd a pak že se podíváme do vesničky Thomm a dokoupíme zásoby. Díky bláznivým fandům, kteří se přesouvali na naší RZ se stali cesty ve směru do vsi neprůjezdné, takže jsme to vzdali a vrátili jsme se na louku. Všude samý pořadatel a všechny auta směrovali na parkoviště na jinou louku takže i nás posílal německý dědouš jinam než jsme byli před tím. Mireček mu řekl, že tam musíme, že tam máme "zelt" (přitom už byl sbalený v autě) tak nás tam pustil.

Tak mě čekal druhý průjezd RZ. Já už jsem si předem vyhlídla místečko, tak jsme se s klukama vydali tam, křoví nekřoví, hlavně tam být. Zatáčka, pěknej vracák, trochu rizika pro diváka, to je právě to co se mi na tom líbilo, ale nějakej signálně zelenej pořadatel nás chtěl vyhnat, stála nás tam banda a on nás něco německy hulákal z kopce, samo že ho každej viděl, ale nikdo nereagoval, tak po půl hodině řvaní slezl dolů a prostě nás vyhnal.Tak jsme popošli pár metrů a bylo to. Stáli jsme na místě stokrát nebezpeznějším než předtím, ale co, už se mu asi za námi nechtělo a stáli jsme za svodidly. Mireček seděl v poklidu u lesíka s kamerou, kterou měl připravenou na stativu.

A konečně to začalo, Loeb a další a další..Stála jsem tam zavěšená na svodidlech, pustit se pro mě znamenalo sjet dolů z kopce po zadku. Ale v tom se přiřítilo auto, Duval...ujelo mu to a projel kousíček vedle svodidel a já už jsem se válela směrem dolů křoviskem, celá poškrábaná jsem vylezla nahoru a nejen já jsem se tam těžko škrábala. Koukla jsem a nohy od krve, počkala jsem až se přestane jezdit a šla jsem k autu. Vyndali jsme lékárničku a začala dezinfikovat. Pálelo to jako pěkně ale za ten zážitek to stálo.

A už jsem se zase těšila do servisu. Tam si Mireček sednul u stánku a v klidu si dal pivečko a zapálil české cigárko a já jsem se dala na průzkum po servisu a první cesta vedla k Andreasovi. Huráá poprvé jsem ho viděla, jak telefonoval a houpal se na železný konstrukci jeho garáže. Asi desetkrát jsem prošla okolo a pak jsem se konečně odhodlala a oslovila ho: "Pleas, Andreas.." a už jsem měla jeho podpis. Celá nadšená jsem mu anglicky poděkovala a letěla za Mirečkem se pochlubit, byla jsme celá v šoku, v takovým tranzu, jak se krásně usmál a koukal na mě... no prostě úplně hotová. No a tak už jsme mohli jet ze servisu hledat nějakej kempík blízký dalším erzetám.

Tak jsme na mapě našli Birkenfeld, kemp Waldwiesen a už jsme tam bydleli.

Sprchy tam měli a záchody, ale na místě pro stany nebyla elektrika, ale nevadí, vystačili jsme si i bez ní. Klukům z ČB jsme poslali souřadnice a večer za námi přijeli, byli tří, takže bylo v noci veselo.

< zpět na obsah >