2.den - středa 13.08.2008 - Německo, Lucembursko, Německo

 

Cesta :             Německo - Sinsheim muzeum, Trier

                        Lucembursko - pro naftu 

                        Německo -  Trier(servis), Metzdorf (šejk)

Ujeto:             280 + pojížďky = cca 350 km

Počasí:             Změna každých 5 minut: krásně, pak vítr, pak zataženo, pak zase krásně

Nocleh:            Německo – stan na louce u shacku (lom u vesnice Grewenich, okr.Langsur)      

                        N: 49,727968  S: 6,524143

 

            Po probuzení v hotelu "U babky" a po provedení nezbytných ranních úkonů a  hygienických potřeb jsme šli do jídelny, kde byla připravena snídaně na švédské skříňce (švédský stůl na skříňce).

            Po snídani jsme obrečeli 50 éček za takový přepych, ale kde jsme měli večer shánět nějaký lacinější ubytování a po tak dlouhý cestě ( asi 600 km) se nám pod stan  moc nechtělo. Potřebovali jsme sprchu, teplo, světlo, elektriku...a hlavně klid.

            Takže jsme pak naložili svých pár švestek do auta a za pomoci navigace vyrazili do známého technického muzea.

 

                       

                                                                                  Muzeum…

 

            Muzeum byla ohromná palba, za 12,50 éček na osobu jsme viděli takové množství různé techniky od aut, traktorů, tanků, letadel atd. takže jen vyjmenovat všechno co tam je k vidění by zasloužilo samostatný článek.

 

 

           

                                                           Červenou mám nejradši…

 

            Po návštěvě muzea jsme konečně vyrazili do Trieru, kde nás čekalo to, na co jsem se nejvíc těšila:  Rally, soutěžní auta, servis, jezdci .. no .. hlavně Andreas.. tedy Andreas Mikkelsen.

            Trierem jsme jen tak profičeli a jeli do Lucemburska koupit naftu, mají jí tam za 1,14 euro, což se vyplatí. Ono je to kousek, po dálnici jste tam za pár minut. Po cestě zpět do Trieru jsme se rozhodli, že si koupíme něco k jídlu, prakticky nám stačil chleba, protože jsme jinak měli všechno, tak jedeme napříč městem a koukám, že vpravo od nás je servis rally ADAC.. jo musíme tam, ale chleba byl přednější, tak jsme jeli dál když u silnice vidíme nějakej obchoďák, tak blinkr vlevo a šup tam na parkoviště. Dojdu pro nákupní vozík před marketem, vrazím tam jedno éčko a vjeli jsme dovnitř. Místo vůně chleba nás přivítala vůně granulí pro psy, byli jsme ve zverimexu, tak jsme to rychle otočili a pryč. Venku jsme se tomu zasmáli a pak jsme si všimli, že prodejna má jako logo pejska a kočičku. Nakonec jsme přece jen našli krám, takže jsme rovnou zamířili do pekárny a koupili jsme si chleba a dva koláče k zítřejší snídani.

            Mimo jiné toto parkoviště před zverimexem se stalo pro nás spolehlivým místem k zaparkování po celou dobu pobytu v Trieru. Město bylo díky konání soutěže tak našlapaný, že najít místo k zaparkování bylo pro mnohé utopií. My jsme to měli ale vychytaný, parkovali jsme vždy bez problémů.

            Já jsem se už nemohla dočkat až konečně budu v servisu. Ve stánku před servisem jsme zakoupili dvakrát bronzovou kartu á 55 euro a šup s ní na krk a hurá dovnitř hledat Andrease. Tak jsem prošla servis park, nikde nikdo.

 

           

                                                           No, vypadá dobře…

           

            Andreas měl prázdnou garáž, měl tam jen nějaký civilní přibližovadlo ale soutěžák byl pryč. Ach jo.. tak jsem malinko zklamaná sedla do auta a jeli jsme hledat místo ke kempování na zítřejší shakedown.

            Našli jsme místečko u lesíka a zaparkovali Esmeraldu, postavili stan a přes něj a přes auto jsme přehodili velkou modrou plachtu, takže jsme měli docela velký přístřešek.

 

           

                                                           A je to i s lodžií…

 

            Angličani, kteří stanovali vedle nás z toho byli celí na větvi co to tam stavíme za bungalov. Pak přijeli nějaký češi a říkali že to máme vychytaný, nakonec jsme zjistili, že jsme to fakt vymákli, protože večer bylo počasí jak Sněžce. K tomu nás začali z jedný strany udit kouřem ti angláni co pálili shnilý dřevo z remízku  a z druhý strany nám chrápal do naší idilky jeden z těch čechů, který se rozhodl spát pod širákem. Nevím, kdo dostal hlad, ale asi v jednu v noci jsme si uvařili dršťkovou polívku, trochu jsme jí zapili a pak šli spát.

 

           

                                               Příprava na půlnoční dršťkovou….

 

           

                                                           O půlnoci dršťkovka zahřeje…

 

 

A ještě pár fotek z dneška:

 

           

 

           

 

           

 

           

 

           

 

           

 

           

 

           

 

           

 

 

 

 

< zpět na obsah >